Nejnovější příspěvky

Z úvah našich žáků

S žáky osmých ročníků jsme se pustili do slohového útvaru úvaha. V rámci pololetní slohové práce se měli zamyslet nad tématy „Smrt“, „Čím bych se chtěl stát a proč?“, „V jaké zemi bych chtěl žít?“, „Závislost“  a „Výhra“. Jaké byly názory žáků se můžete dozvědět z jejich zajímavých prací.

V jaké zemi bych chtěla žít?

Na světě je spousty krásných míst, ale mě uchvátila Francie (Paříž). Minulé léto jsem tam byla na pětidenním zájezdě. Tahle návštěva patří k nejkrásnějším zážitkům v mém životě.

Paříž je rozlehlé, úžasné město, plné starobylých památek i moderního umění. Lidé jsou tu inteligentní, vstřícní a plní života. Jen tak něčím se nenechají rozházet. Jejich klid a trpělivost je ohromující.

A proč bych vlastně chtěla žít v Paříži? Je to místo mých snů. Eiffelova věž, Notre Dame, vítězný oblouk, galerie Louvre se slavným obrazem Mona Lisa, Moulin rouge a mnoho dalších památek zdobí toto úchvatné město. Nezapomíná se tu ani na parky a zeleň, které jsou udržované a čisté. Město má svou nezaměnitelnou atmosféru. Francouzi jsou na svoji zemi hrdí a mají proč. U kterého evropského státu najdete hory, moře i oceán?

Kdybych měla možnost bydlet v Paříži, koupila bych si velký podkrovní byt v jednom ze starých domů v centru města. Každá místnost v mém bytě by zářila odlišnými barvami duhy. Neměla bych mnoho nábytku, zato ale spousty místa pro odpočívání. Na zemi by ležely stovky hedvábných polštářků. Můj byt by byl prostorný, světlý a plný květin.

Každé ráno bych okno otevřela a s pohledem na Eiffelovu věž zakřičela „Miluju Paříž“.

Jaké výhody má pro mě život v České republice? Určitě mám víc příležitostí ke vzdělání, větší výběr a kvalitu škol. Členství v EU mi nabízí možnost cestování, studia a třeba i práce mimo Českou republiku.

Jsem rád, že mohu se svou rodinou žít v Praze. Podle mě je to nejkrásnější město v České republice. Když jsem se přestěhoval, stýskalo se mi hodně po Koreji. Všechno pro mě bylo cizí. Byl to úplně nový svět. Chtělo se mi vrátit do Koreje, ale nyní se mi tady žije dobře a mám dost kamarádů.

A jaké nevýhody přináší život v Česku? Nebudu zapírat, že se mi někdy stýská po domově a po mých kamarádech a rodině z Koreje. Neúplná znalost českého jazyka je pro mě také nepříjemná. Necítím se mezi ostatními dobře, když musím mluvit a neumím se úplně správně vyjádřit. Přál bych si, aby můj pokrok v češtině (zvlášť ve slohu) byl rychlejší. Větší problém vidím v tom, že zapomenu znalosti korejštiny. A kdybych si měl vybrat, kde žít? To je velmi těžké. V Koreji jsem už napůl cizinec a tady ještě také.

Můj pohled do budoucnosti? I když se tu ještě necítím jako doma, dovedu si spíš představit, že bych žil trvale v České republice nebo v Evropě.

Kde bych asi chtěl žít? Mám rád velehory a hory. Asi bych volil zemi, kde najdeme nejvyšší pohoří světa – Himaláje. Při pohledu do mapy bych si přál žít v Nepálu nebo v Číně, krásné velké zemi s unikátními památkami. Nebo v Nepálu, skromném státečku, kde jsou prakticky všichni sousedi.

Nepál i Čína jsou odříznuti od světa a jsou daleko od Evropy. Všichni se tu zdraví a jsou usměvaví, protože mají jinou mentalitu. Jsou čestní. Čína je skoro z poloviny neosídlená a já mám rád, když jsem sám se svými nejbližšími bez lidí a když neposlouchám hluk aut, ale štěbetání ptáků, šum hor a řek. Nejraději bych měl chatu anebo dům v horách, kde by nikdo nebyl. Ale chtěl bych mít jistotu, že když se mi něco stane, bude někdo, kdo mi pomůže nebo mi zachrání život. Asi bych volil Čínu. Je mnohem pestřejší. Má veliká města a pestrou přírodu, od pouští po džungle. Nepál s Čínou sousedí, má stejně vysoké hory a je opuštěnější oproti Číně.

Když uvážím, co jsem napsal, asi bych se rozhodl pro Nepál. Žít někde v klidu se svou rodinou a ničím nerušeni. Dělat prakticky cokoliv, ale v případě nejvyšší nutnosti mít se na koho obrátit. Doufám, že až vyrostu, budu žít v Nepálu.

Smrt

„Všechny nás čeká stejná noc a všichni se jednou vydáme cestou smrti“ – Quintus Flaccus Horatius

Zkuste se zamyslet, co je to vlastně smrt? Z lékařského hlediska smrt nastává, jakmile srdce ustává ve své činnosti a mozek ztrácí možnost být okysličován. Z právního hlediska nastává, pokud mozek již není schopen reagovat. Pro člověka však může být mnoho jiných významů smrti.

Pro většinu starých lidí je jejich poslední místo pobytu a podle mě i nejhorší v domově důchodců nebo v nemocnici. Když už víte stav vašeho rodiče, prarodiče nebo i blízkého přítele, a víte, že to není zrovna dobré a blíží se jejich čas, je lepší vzít si je do své co největší blízkosti, abyste si s nimi mohli vyjasnit věci, které jste se mu dříve báli říct, nebo i omluvy za vaše hádky a problémy. Právě před chvílí ke mně přišla babička a řekla mi, abych si ohřála večeři a já si v tu chvíli uvědomila, co budu dělat, až přijde její čas? Nedokážu si vůbec představit, co budu dělat, až to přijde.Co se stane, až odejde kdokoliv z rodiny? Každý má na toto téma hrozně moc otázek, ale nikdo mu na ně nedokáže odpovědět.

Někdo může brát smrt jako osvobození od denního trápení, ale někdo naopak.

„Smrt se neustále přibližuje. Ale skutečnost, že nikdy nevíš, kdy k tobě přijde, jakoby ubírala na významu skutečnosti, že život má svůj konec.“ – Paul Bowle

Smrt je pro mě ta nejhorší věc, co se dá na světě zažít.Všechno se dá překonat finance, majetek,ztráty, ale smrt nelze obejít.Smrt čeká na každého, na koho se na ulici podíváte, jednou zemře. Smrt je úděl v životě. Podle mě každý někdy přemýšlí, co bude po smrti a co se bude dít?

Doufám, že po smrti se lidi scházejí a budou myšlenkami spolu. Ale co když ne, co když život končí rovnou čarou na přístroji v nemocnici, co když život skončí bílým světlem. Tuto otázku si budeme pokládat asi vždycky.

Život by se neměl promarnit, život bychom si měli užít. Měli bychom žít naplno, v klidu a v lásce. Nemyslete, co bude, ale žijte přítomností a tím, čím procházíte. Smrt nikdo neobejde.

Výhra

Výhra je to, že jsme se narodili. Vyhrát můžeme ve sportu, nad nemocí, ve sportce nebo v kasinu.

Rád bych se zaměřil na téma výhra ve sportce. Kdybych vyhrál, byl bych šťastný. Koupil bych si auto a velký dům. Uzavřel bych si životní pojistku. Zajistil bych si další příjem peněz, například bych si pořídil hotel. Koupil bych si letadlo, chatu, zoologickou a botanickou zahradu. Bylo by to ale ode mě strašně sobecké, když uvážím, že na světě hladoví milióny lidí každý den. Určitě bych poslal humanitární pomoc do rozvojových zemí. Podporoval bych výzkum HIV. V chudých zemích bych očkoval na základní nemoci. Dětem z rozvojových zemí bych zajistil stipendia do světa.

Abych si toto mohl splnit, koupil bych si hotel, který by mi zajistil stálý příjem na uskutečnění těchto snů. Večer bych mohl klidně usínat a být spokojený.

Závislost

Do závislosti na počítači se částečně dostávám i já. Inspirací mi byl kamarád, který je trochu závislý (je na počítači dennodenně, hned jak přijde ze školy, hraje třeba do dvou do rána). Dítě se může stát závislé již od brzkého věku, a proto by se mělo zajímat i o jiné koníčky, tím nebude mít možnost být neustále přilepené k počítači.

Hrát na počítači není závislost, ale spíš soutěž, kdo udělá větší skóre atd.. Z mé zkušenosti je hra na počítači určitý druh oddychu. Dítě si odpočine, odreaguje se od školy a uvolní se.

Jak poznáme závisláka (pařmena)?

a) má kruhy pod očima
b) trpí bolestmi hlavy (jak kdo)
c) je naštvaný na své okolí, když prohraje svou hru

Hraje-li, takřka nereaguje. Nevnímá a vnímá jenom věci ve hře. Hráč přemýšlí jen nad novou taktikou a nepřemýšlí o ničem jiném. Jedna z nejvíce nakažlivých je třeba RPG (podle typu hry – buď střílečka, nebo online hra). Co tento typ člověka dělá, pokud se vypne elektřina? Sedí a kouká na černou obrazovku monitoru anebo vybuchne vzteky. Hráč dokáže vydržet sedět u počítače třeba celé dny. Ti tvrdší závisláci hrají dny i noci. Ale hry mají i světlé stránky, např. každoroční soutěže v Praze. Ostatní lidé si o hráčích myslí, že jsou blázni, ale většinou jde o nemocné lidi, kteří by se měli léčit.

Dá se závislost na počítači léčit? Ano, např. pocházkami, zákazem počítače a učením. Netrvá dlouho odvyknout si, ale je horší, když hráč závislosti propadne znovu. Držte se a nebuďte závislí! (Nemyslíš, neslyšíš, jen koukáš na komp, a tím se stáváš závislým)

Připravila Erika Landsfeldová