Spolužáci, jak je neznáte

Po loňském úspěšném předtančení a stužkování 9. ročníku proběhla 2. 11. 2009 další velká akce. Paní učitelka Motalová se s dětmi odvážně pustila do dalšího projektu, a ten se opět velmi vydařil.

Nápad ukázat, co děti naší školy dovedou, by určitě neměl zůstat zapomenut. I přes pochopitelnou nervozitu byly děti výborné, zúročily léta tvrdé práce, vyzkoušely si pohyb na jevišti i společenský oděv, a dokonce i ovace a pískot z hlediště. Malým „strakonickým dudákem“ počínaje a výbornými klavíristy či dvojnicí Lucie Bílé konče, byli všichni skvělí.

A tak ti v hledišti opravdu „poznali“ své spolužáky trochu jinak. I přes občasné pubertální projevy jim určitě záviděli, co dovedou.

— Michaela Belzová

Ohlasy dětí

2. 11. jsme šli na koncert do ZUŠ Taussigova, kde vystupovalo 12 našich spolužáků. Já bych do toho nešla, a také bych nebyla schopna se to naučit. Jako první vystupovala Kačka Tůmová a Jura Pavlíček. Podle mě byla nejlepší Anička Koktanová z naší třídy. Jména dalších si nepamatuji, ale byli všichni z naší školy. Všem se to moc povedlo, nikdo neutekl kvůli trémě z podia. Všichni byli také moc hezky oblečení. Některé z nich si umím představit jako profesionální hudebníky.

— Petra Fedačková V. A

Všichni hráli krásně, ale mně se nejvíce líbil Václav Choun, který hrál na předchůdce klarinetu. A potom taky moje spolužačka Anna, která hrála na klavír. Já taky hraji na hudební nástroj, a vím, jak pravidelné cvičení je někdy těžké.

— Hana Reisenauerová V. A

Také nám tam zahrál ředitel z hudební školy pan Bedřich Kameník, který hrál na fagot. Ostatní hráli na klavír, housle nebo také někdo zpíval. Bylo to pěkné. Mně se líbilo asi všechno. Já bych to nedokázal.

— Lukáš Kameník V. A

Když jsem se přihlásila, říkala jsem si, že to bude sranda, zahrát na obyčejném koncertě. V neděli jsem začala být velmi nervózní, protože v pondělí měl už koncert být. A já tam měla hrát na klavír. Ráno po probuzení se mi klepaly ruce. Všichni doma vědí, jaká jsem trémistka. Když jsem přišla do školy, nechtěla jsem udělat ani krok. Pak jsme šli do „zušky“. Když jsem uviděla ten nádherný sál, skoro jsem padla. Pak jsme zkoušeli a já byla čím dál více nervóznější. Měla jsem hrát jako druhá. Byla jsem skoro nejmladší. Všichni hráli skvěle. Děti tam hrály na klavír, housle, dudy, violoncello, lesní roh, předchůdce klarinetu, flétnu a ještě se zpívalo. Když jsem šla na pódium, bylo mi zle. Nakonec jsem měla skvělý pocit, že jsem to zvládla. Jako odměnu jsem dostala čokoládu, o kterou jsem se rozdělila s celou svojí třídou. Zbytek dne mi bylo krásně.

— Anna Koktanová V. A

Na dětech byla ta tréma a rozpaky trochu vidět, ale nakonec se uvolnily a moc se jim to povedlo. Byla vidět dlouholetá snaha a píle. Pak byla odvážná Bára Hilská, která vystupovala poprvé a moc se mi líbila.

— Jana Matrasová V. A

[nggallery id=26]

Ester Kráčmarová

Comments are closed.