Nikol Berousková : Terezín ( reportáž)

Každý by se určitě chtěl vrátit v čase do nějaké doby nebo k nějaké události. Nebo ji alespoň znovu navštívit.

Naše  devátá třída a spolu s námi i osmá jsme měly  tu možnost vrátit se do doby Terezína. Určitě to není doba, do které by se lidé chtěli vracet, ale myslím si, že je důležité vědět, co se v té době dělo. Nám to celkem blízce přiblížil průvodce, který nás po celou dobu doprovázel  i se „ zajímavým“ a poutavým povídáním při exkurzi Terezínem.

Je ráno. Přijíždíme do malé pevnosti Terezín, kde se k nám připojuje náš průvodce.

Jako první míříme do místnosti, kde se zapisovali lidé sem dovezení, kde museli odevzdat všechny své drahé věci, kde dostali v té době asi ten jediný vlastní majetek ( na určitou dobu) – misku, lžičku a vězeňské oblečení. V začátcích Terezína k tomu patřilo i mýdlo.

K našemu rozhlížení  po nábytku a podlaze, která byla původní, přidává průvodce povídání o historii Terezína, které stejně nedávám moc velkou pozornost, protože jsem pořád zaražená z jeho první věty „ Vše je tu původní…..“. Představy nás všech jsou  v tuto chvíli myslím stejné. Když se posouváme do dalších místností, už se bojím, co nám řekne právě teď k jejich „ pokoji“. K pokoji těch lidí, kteří zde byli doslova nacpáni jeden na druhém, v počtu neuvěřitelně přesahujícím kapacitu pokoje. Moje očekávání se pomalu naplňuje. Povídání je šokující…..  Představa, že v malé místnosti – asi 5×5 m – bylo nastrkáno asi 150 lidí, je neuvěřitelná. Museli spát ve stoje, a když někdo zemřel, padl k zemi a ostatní po něm šlapali.  Nás bylo ve stejné místnosti 50 a vůbec  nám to nebylo příjemné.  Procházení podzemními chodbami, samotkami, odvšivárnami , přechod nad hromadným hrobem a koupelnami, které tu byly jen „na oko“ kvůli kontrolám, v nás vyvolaly stejně nepříjemné pocity.

Co dalšího k tomu říct …..?   Naši exkurzi zakončuje prohlídka krematoria a pitevny. Atmosféra a pocity? Hrůza, neuvěření….. Otázky typu  „ Jak je to možné?“ zůstávají bez odpovědí, které by dávaly smysl……

Dagmar Rauschová

Comments are closed.